Spisovatelská výzva #3

Spisovatelská výzva od lektora tvůrčího psaní Reného Nekudy. Každý den deset minut psaní, zadané téma, náhodná slova, která musíte použít. Vznikne krátká povídka. Zkuste si to taky : Vše důležité na webu Reného zde. Cesta Dneska jdeme zase moji oblíbenou trasu. Nestává se to moc často tak si to užívám. Navíc jsme už v té lepší části, která je zajímavá a pokaždé pro mě něčím nová. Potkávám tolik pachů a vjemů, úplná změť. Ale od začátku. Vždycky,…

Continue reading

Spisovatelská výzva #2

Spisovatelská výzva od lektora tvůrčího psaní Reného Nekudy. Každý den deset minut psaní, zadané téma, náhodná slova, která musíte použít. Vznikne krátká povídka. Zkuste si to taky : Vše důležité na webu Reného zde. AIDA Ranní špička zrovna vrcholila a AIDA používala většinu své výpočetní kapacit k odhadu té správně na míru sestavené snídaně pro 56321 aktuálně ubytovaných hostů. Tento úkon, opakující se den co den, byl pro tuto pokročilou inteligenci poměrně ubíjející. Avšak sestavení denního programu…

Continue reading

Jak vydržet u psaní knihy?

aneb za pár měsíců si to vyhodnotíme… Asi dva dny zpátky jsem psal o tom, jakým způsobem chci oživit své píšící pokusy. Rád bych se ale vrátil o něco více zpátky, k těm dřívějším pokusům o psaní knihy. Víckrát v minulosti jsem se pokoušel napsat něco rozsáhlejšího, ale ztroskotal. Ono napsat knihu, a teď myslím opravdu knihu, jako že třeba několik set stran, dá hodně práce. Ta práce je ne vždy jen plná radosti, ale taky…

Continue reading

Spisovatelská výzva #1

Spisovatelská výzva od lektora tvůrčího psaní Reného Nekudy. Každý den deset minut psaní, zadané téma, náhodná slova, která musíte použít. Vznikne krátká povídka. Zkuste si to taky : Vše důležité na webu Reného zde. V autobuse do Říma Gabriela byla zahleděná do obrazovky telefonu a kodrcání a skřípání rozhrkaného venkovského autobusu skoro nevnímala. Do očí se jí navíc nechtíc draly slzy. Snažila se tu bolest potlačit, ale prostě to nešlo. Znechuceně zase hodila mobil do…

Continue reading

Jana

Jana se po dlouhé době cítila šťastná. Už dávno si nemyslela, že je toho ještě schopná. Soustředila se pouze na samu sebe. Byla jen ona a ševelení větru. Byla jen ona a hebké doteky slunce na její tváři. Uvědomovala si zvonkohru okolního světa jen jako cinkání na pozadí své mysli. Oddělila se od všech problémů, které ji poutaly jako okovy. To přece nebyla ona, to byl někdo jiný.  Vítr si hrál s pramínky jejích vlasů…

Continue reading

Začít psát, doopravdy.

Musím se k něčemu přiznat. Vždycky jednou za čas dostanu chuť něco začít psát. Vydržím u toho pár dní anebo třeba i týdnů, dám vznikající dílo přečíst několika lidem, sklidím pochvalné komentáře a povzbuzení k pokračování práce. A pak to jaksi samo zdechne. Moje odhodlání se rozdrobí pod váhou každodenních povinností, několika chvil, kdy se mi psát chce a nemůžu, jednoho dvou týdnů, kdy se na to vybodnu, protože se nemůžu dostat přes nějaký obtížný úsek… Psaní…

Continue reading